Absolventka pražské HAMU, choreografka a režisérka Jana Burkiewiczová, m.j. autorka choreografie k opeře Don Giovanni (Národní divadlo, Praha, režie: Skutr, 2012), či úspěšnému muzikálu Mauglí (divadlo Kalich, Praha, režie: Skutr, 2013), založila soubor burki&com v roce 2015 jako pokračování svého úsilí o hledání nových aktuálních témat i prostředků současného divadla. Ve svých autorských představeních propojuje soudobý tanec s prvky fyzického divadla, nového cirkusu a vrcholové akrobacie, se scénickou instalací a texty. Výraznou měrou do procesu tvorby pak zapojuje nejen herce a tanečníky, ale také výtvarníky, architekty, designéry či výrazné osobnosti současné nezávislé hudební scény. V roce 2015 nastudovala představení Walls & Handbags pro soubor nového cirkusu Losers Cirque Company, za které získala Cenu divadelních novin v kategorii taneční a pohybové divadlo v sezóně 2014/2015, a ve stejném roce také první představení ve vlastním produkci Divočina, marnivost ptačích per, ve kterém v pohybové, textové a vizuální koláží zkoumá současnou společnost a její chování v návaznosti na obraz přírody. V roce 2017 následovalo experimentální dětské představení o bohatství fantazie a světa okolo nás Najděte ostatní! pro DOT504 a společenský apel O medvědovi, který plul na kře opět v produkci burki&com. Vedle autorské tvorby se Jana Burkiewiczová se svým týmem věnuje také pedagogické a workshopové činnosti, stejně jak projektům propojující svět divadla se světem volného umění, designu či módy.

Zpěvačka, klaviristka a skladatelka Sára Vondrášková je jedním z nejvýraznějších talentů české hudební scény. Říká si Never Sol, v roce 2012 nazpívala titulní skladbu k filmu Ve stínu (režie David Ondříček) a její debutové album Under Quiet (2013, Supraphon) se stalo senzací roku. Pravidelně ji můžete také slyšet a vidět v seskupení Floex, kde zpívá a hraje na klávesy. Hudba k představení Divočina, marnivost ptačích per je její první realizací v oblasti divadla.

Absolventka prestižní londýnské Central Saint Martins College of Art & Design Veronika Jiroušková pracuje po svém návratu do České republiky především na prostorových realizacích pro významné klienty v oblasti módy a designu, ve kterých často spojuje iluzivní svět ilustrace s konkrétním prostředím. Mimo jiné je autorkou unikátních výtvarných instalací pro Hermés, Pietro Filipi, TON či Křehký. V roce 2015 realizovala společně s architektkou Lenkou Míkovou scénografii pro předávání Cen Czech Grand Design ve Stavovském divadle a gala večer Elite Look Models ve Španělské sále pražského hradu. Scénografie pro představení Divočina, marnivost ptačích per je její první ryze divadelní realizací.

Po absolutoriu Státní konzervatoře v Brně působil v letech 2008–14 jako stálý člen souboru baletu Národního divadla Brno, kde pracoval například pod vedením choreografů Rami Beer (Kibbutz company), Itzik Galili, Cayetano Soto, Leonardo di Centi, Ralf Doernen (Theater Vorpommern), Mario Schroder (Leipzig Ballet), Giovanni di Palma, Nataša Novotná, Jacek Przybyłowicz, Youri Vamos, Alexej Afanasiev, Karin Elver, Michaela Černá, Mario Radačovský, Petr Zuska nebo Jan Kodet. V roce 2015 se stěhuje do Prahy a tančí v celé řadě projektů předních českých souborů 420people a Dekkadancers. Představení Divočina, marnivost ptačích per je jeho první spoluprací s choreografkou Janou Burkiewiczovou a Burki&com.

Jarka je absolventkou Pražské Taneční Konzervatoře (2011), krátce působila v souboru Bohemia balet a od roku 2012 v souboru Pražského komorního baletu, kde tančila například v choreografiích Pavla Šmoka, Uri Igvi, Tomáše Rychetského, Šimona Kubáně, P. Krsiaka, Maria Radačovského či Hany Turečkové-Polanské. Od roku 2015 působí na volné noze a diváci ji mohli vidět v představeních divadla Korzo theater v holandském Den Haagu a portugalského Vortice dance company. Představení Divočina, marnivost ptačích per je první spoluprací se souborem Burki&com a choreografkou Janou Burkiewiczovou.

Mistr republiky a reprezentant České republiky ve sportovní gymnastice Jindřich Panský se v současnosti věnuje především tanci a akrobacii, které úspěšně kombinuje v řadě divadelních představeních, například v představení nového cirkusu Loser(s), v muzikálu Mauglí či v novém nastudování opery Výlety pana Broučka od režijní dvojice Skutr.

Bývalý reprezentant České republiky ve sportovní gymnastice Matěj Ramba se v posledních letech věnuje zejména tanci a akrobacii. Spojení obou disciplín s výraznými sportovními výkony pak mohli diváci ocenit především v úspěšném představení nového cirkusu Loser(s) či muzikálech Quasimodo, Carmen nebo Mauglí.

Absolvent Taneční konzervatoře Praha v oboru moderní a lidový tanec, po studiích člen Pražského komorního baletu a od roku 2005 člen souboru Laterny magiky, kde působí dosud. Tančil v choreografiích předních českých i světových umělců Pavla Šmoka (Záskok, Zjasněná noc, Sinfonieta, Golem, Stabat mater, Svatby), Jiřího Kyliána (Šest tanců), Christophera Bruce (Sen seržanta Erlyho), Ludvíka Vaculíka (Sen noci svatojanské, Don Juan, Slovanské dvojzpěvy, Edit Piaf), Petra Zusky (Sonáta, Mariin sen), Paula Taylora, Jana Kodeta, Patricka Delacroixe, Václava Kuneše či Jany Burkiewiczové. Divočina, marnivost ptačích per je prvním představením, které nastudoval v produkci Burki&com. V roce 2005 byl v širší nominaci na Cenu Thálie za výkon v představení Time of pain (chor. B. Roznos) a v roce 2006 byl nominován na Cenu Thálie za roli Puka v baletu Sen noci svatojánské (chor. L. Vaculík). V letech 2007-2011 působí jako pedagog na Taneční konzervatoři hl. města Prahy. Vedle práce tanečníka se věnuje tak= vlastní choreografické tvorbě: Nikdy nekončící příběh (2011), Za oponou (2009), Chyť mě a Bjerkely-Březový háj (2008). V roce 2015 vytvořil choreografie pro český stánek na EXPO 2015 v Miláně a v roce 2016 koncept a choreografie projekt Cube (Národní divadlo v Praze).

Simona je studentkou pražské HAMU, obor choreografie. Jako tanečnice se objevuje především v muzikálech bratislavské Nové scény (např. Fontána pre Zuzanu, Osmý svetadiel, Hairspray), ale znát ji můžete z tanečního divadla Sorcerer (Lenka Vágnerová a Felix Landerer). V roce 2013 absolvovala půlroční stáži v newyorském Peridance Capezio Center.

Šimon vystudoval konzervatoř Taneční Centrum Praha, kde působil v souboru Balet Praha Junior, následovalo angažmá v baletu Jihočeského divadla a v Pražském Komorním Baletu. Jako hostující tanečník se objevil v představeních Státní Opery Praha, Baletu divadla F.X. Šaldy v Liberci, Národním divadle Praha a dalších. Tančil v dílech choreografů jako jsou Jiří Kylián, Václav Kuneš, Uri Ivgi, Johan Greben, Jan Kodet, Ramon Oller, Samuel Delvaux, Attila Egerházi a další. Od léta 2014 působí na volné noze a diváci jej mohli vidět například v představeních souborů Vortice Dance Company v Portugalsku a Ballet d'Europe ve Francii. Představení Divočina, marnivost ptačích per je jeho první spoluprací s choreografkou Janou Burkiewiczovou a souborem Burki&com. Vedle tance se věnuje také pedagogické činnosti a choreografii. Jeho práce se představili v rámci festivalů v ČR, Maďarsku, Polsku a Mexiku.

Slovenský folklór, jazz, fyzické divadlo i contemporary to vše naleznete v životopise slovenské tanečnice, kterou jste mohli vidět pravidelně třeba v představeních bratislavských divadel Bralen a Physical Theater Elledanse. Vedle slovenských choreografů (m.j. Šárka Ondrišová, Boris Nahálka, Stanislava Vlčková) má Edita za sebou i několik mezinárodních realizací například s izraelskými choreografy Renanou Raz, Rotem Tashach a Olivií Court Mesa, a účast na celé řadě mezinárodních workshopů. Představení Divočina, marnivost ptačích per, je první spoluprací s choreografkou Janou Burkiewiczovou a burki&com.

Kmenová grafická designérka burki&com Martina Černá je absolventkou Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze. Veřejnosti je známá především jako autorkou vizuálního stylu pražského Designbloku, nejvýznamnější středoevropské akce na poli designu, vedle toho je ale také autorkou grafického designu řady výstav designu a výtvarného umění, vizuálního stylu Cen Czech Grand Design, dětských knížek (ve spolupráci s ilustrátorkou Jitkou Petrovou), hudebních alb (např. Aneta Langrová), či vizuálního stylu české designové značky Křehký. Společně s Annou Issa Šotolovou tvoří studio Imagery.

Bývalá reprezentantka v modení gymnastice, tanečnice, performerka a lektorka jógy. Má bohatou zkušenost jako modelka a performer v zahraničí. Na české scéně jí můžete vidět v představení Ženy.

Divadlo Bolka Polívky, mikulovské výtvarné sympozium Dílna, módní přehlídky Liběny Rochové, Designbloku i MBFW a další téměř nekonečná řada kulturních a společenských akcí spojuje jméno produkční Zuzany Skulové. Burki&com je seskupením, ve kterém své dosavadní zkušenosti rozvíjí i v zcela autorských projektech.

Jeden z pionýrů VJingu v Čechách. Byl u prvních parties, kde se obraz opřel do skal lomů i zdí undergroundových klubů. V rámci legendární VJs crew Phase mixoval první sety pro přední kapely, které přijížděli na svá turné do Prahy. Jako jeden z prvních kladl základy videomappingu. Jeho práci dnes znají v Praze, stejně jako v Berlíně či Shanghai. Od roku 2013 rozvíjí svou činnost s vlastním týmem video kouzelníků pod značkou xlab a věnuje se především koncepční činnosti v oblasti scenické grafiky.